Vyznání Chameleonovo

Anotace: Někdy není zrádce ten, co mění barvu, ale je jím ten, co mění podklad...

Pln očekávání ti utkávám báseň,
i když všem říkáš, že já jsem jen blázen.
Možná máš pravdu a možná ne,
v duchu mě straší fakt, že to tak zůstane.
Udělal jsem spoustu chyb, to musím přiznat,
však to co cítím k tobě ti nemůžu vyznat.
Myslím si, že je to tak správně,
zatajit skutečnost, že vypadáš svůdně.

Ano, chci si na tě sáhnout všude,
faktem však je, že tohle nepůjde.
Chci rozbalit ze sebe věci,
a nechat tě samou udělat stan větší.
Nevím, zda je to láska a nebo chtíč,
tohle téma ty znáš líp.

Kéž by to byl jen zlý sen,
omlouvám se, ale tohle musí ven.
Byla, jsi a budeš mým ztělesněním bohyně,
můj vzor, idol, štěstí i slunce, co nezhasne.
Byla jsi mi blíž, než jsem mohl chápat,
za což mám chuť si srdce vyškrábat.
Ptáš-li se proč, musím ti to sdělit,
skutečnost, že se chci o postel podělit.

Ale co už, necháme to beztak tak,
ale chtít tě budu tak či tak.
Raději nechci vědět, co by se stalo,
kdyby se mezi námi něco přihodilo.
A tak vylévám si bolest svou,
že když tě vidím, mohu tě jen obejmout.