NEPOSEDNÝ OHEŇ

Ty tajemná noci stvořená pro svádění,
v indigově modré, dávám se do spěchu,
již se tiše zjevuji, ale jen nepatrně,
v bledě modrém, jemném nádechu.

Pryč jsou všechny sny, co se ti zdály,
jsem ten neposedný oheň, co tě spálí.

Jak pohledný jsi, a tak sladce spíš,
ni snu, jsi v močálu, jak v noční můře,
bojíš se, možná se utopíš, ale to ty víš,
dej mi slib a zachráním tě, máš mé slovo.

Pryč jsou všechny sny, co se ti zdály,
jsem ten neposedný oheň, co tě spálí.

Mám příliš vrtkavé, a tak záhadné srdce,
jen buď poslušný a s bílou košilí naruby,
rozmarná, nemám nad tebou žádnou moc,
zradíš-li, utop se a tvá duše dojde záhuby.

Pryč jsou všechny sny, co se ti zdály,
jsem ten neposedný oheň, co tě spálí.

Jaké to je, mít zlý sen a pocítit strach,
když nic není takové, jaké se zdá být?.
Mystická je noc a jako prve tě svádím,
připraven na pravdu, nic nemůžeš skrýt.

Pryč jsou všechny sny, co se ti zdály,
jsem ten neposedný oheň, co tě spálí.

Toužím po vřelém objetí,
vysvoboď mě z prokletí.

Pryč jsou všechny sny, co se ti zdály,
jsem ten neposedný oheň, co tě spálí.

Slib a několik zásadních vět,
ze zapomnění mě přiveď zpět.