Balada o růži

V růžové zahradě za šera dne,

mladá dívka stála, v očích klam.

Čekala rytíře z dálav a sně;

Jen vítr jí zpíval: Zůstaň tam.

On slíbil návrat, když měsíc vzešel.

Na bitevním poli ztratil hlas.

Na růži padl déšť, co s krví vřel.

Ticho se sneslo, polil ji mráz.

Denně chodí tam, růži má v dlani.

Šeptá mu v trávě, kde dříve spal:

Láska se vytrácí mlhou ranní,

v srdci je věčný ten, kdo miloval.