BÍLÝ VLAS I

Nekonečné lesa hvozdy,
neprostupný v nich prales tvoří,
z něj se horské kopce noří,
a ty lesy jsou střechou pod nebem.

Široširé modré nebe,
na obloze, kde se vznáší ptáci,
do hvozdu se často vrací
za mláďaty do hnízd v korunách stromů.

Bez konce je dlouhá řeka,
v ten les vtéká jako tenká nit,
v něj vklíněna je - ostrý břit,
proudí krajem v širokém svém korytu.

Na hladině velký člun,
řeku brázdí už dlouhý čas,
jeden muž má bílý vlas,
proudem plují od kmene ke kmeni.

Drahocenný náklad vezou
plno kožišin, ozdob, koření,
rody křičí na ně, až do zmoření:
"Kupci přijíždí, kupci jsou tady, kupci ! "

Již přiráží ke břehu,
lid se chystá na směnu,
chlapci plné ruce mají,
muži, ženy trh připravují.

Na dvorku se vyjednává,
ženy z polozemnic k pohoštění,
misky s medovinou kupcům nabízejí
ořechy, žaludy, sušené maso.

Dlouho kol se rozhlížejí,
už směnu mají v mysli,
jedí, pijí, občas zbystří,
když zrak se spokojeně kochá.

"Hojno všeho zde se zdá,
pozdržet se musíme, a jak dlouho,
to je v pravdě se hvězdách, "
Bílý vlas nadmíru je spokojen.