Mír

Uvařila polévku. Za celý svůj předchozí život uvařila asi tři polévky. Vlastně je možná ani neměla ráda. Během posledního roku jich uvařila nespočet. Představa správné ženy, kterou se snažila naplnit, zahrnovala vaření polévek.

Přišel z práce a sedl si k jídelnímu stolu, jako to udělal mnohokrát předtím. Vlastně nebyl ani moc hezký, měl široké přední zuby. Kdysi dávno by si ho zaručeně nevybrala. Donesla mu polévku na stůl.

Po večeři, během které mluvil o montáži nějakého stroje v práci, si sedl před televizi. Zaplnul zprávy. Neměla ráda zprávy, ale během mytí nádobí je stejně nevnímala.

Vypnul televizi a šel si lehnout. Šla za ním, lehla si vedle něj. Nesvléknul se. A ona si jen vykasala noční košili. Celé to trvalo asi pět minut, nemusela se ani hýbat.


Nevěděla, jestli je šťastná. Minimálně věděla jen to, že není nešťastná.