Příměří

Na Vánoce roku 1914 se na Západní frontě odehrálo neoficiální příměří…

-

Cítíš tu proměnu? - Utichá řev,
utichá střelba - a ozve se zpěv.

Kouř už se rozplynul - dal šanci sněhu,
aby sem přinesl křehkost a něhu

v pomalých vločkách - je jich jen málo;
snáší se na všechno, co se tu stalo.

TEĎ můžeš vyjít ven, do země nikoho;
TEĎ můžeš vyjít a pohlédnout na toho,

kdo ti tu pomalu přichází naproti -
ten, který násilí pohledem rozdrtí…

… který se na chvíli od pekla odpoutá.
Myšlenky, vehnané z milosti do kouta,

stírají viděnou zkázu a zranění,
ze kterých síly i slabosti pramení.

Ruka, co přestřihla ostnatý drát,
před chvílí musela životy brát;

střelila, zasáhla, opřela zbraně -
přikládá obvazy k té samé ráně.

Víru a naději vědomí drtí,
že jde jen o krátký čas mezi smrtí

a smrtí.