Dal mi písen
krásnou jako letní ráno
a lehkou jako padající sníh.
Dal mi volnost
zářivou jak
procházka raní rosou
v probouzející se louce.
Dal mi modlitbu
díky níž hledám a nalézám.
Sebe v jeho náruč ukládám
jako malého modrého ptáčka
v slunce západu.
Jsem šepot ve větru
a dotek světla,
jsem láskou a vírou
bez tíhy tužeb a touhy.
Jsem tichem v němž žije můj přítel,
jsem malý modrý ptáček.
Zítra zanechám svého smutku bezedného
a vzlétnu s ním hluboko
do nekonečné oblohy
Jeho Věčného Bytí.
tak moc světla...může dát jen ON:-) pocity blaha, když na něj myslíš...pocity smutku, když někdo o něm říká něco špatného...hněv, když se děje bezpráví...říkají o nás, že jsme naivní, hloupí, možná i přízemní...ale mě napadá jen ..nejsme sami-jsme šťastní:-)
krásná báseň
29.10.2008 19:00:00 | Lady Carmila