Bez obalu srdečního svalu

Co světci věděli,
co znali,
dnes ševelí
jen vánek v dáli.
Lásku, co nezná počátku a konce,
co ukrývají luční zvonce,
hnízda, jež staví polní ptáci,
groš, co se lehce rozkutácí,
pomoc, jež bližní očekává,
kdy poduškou je polní tráva,
vše, čím BŮH je a co ho tvoří,
vodu, co v žáru noci hoří.
Neuhýbej a pros o sílu,
s "šamanem" nebuď na štíru.
Klopýtej, padej, vstávej však,
někdy je správným směrem rak.
Vrať se na křižovatku Života a Smrti,
co posouvá tě dál, i když tě drtí.
Dozraj jak víno, každý má svůj vlastní osud, vlastní čas,
tak ten svůj, prosím, nepropas!