Tam,
kde vychází jen půlměsíc
a noc se stala černou vidinou,
kde láska je jen velké nic
a přesto pro ni lidé zahynou.
Tam,
kde poušť zpívá své requiem
a vítr z tváří odvál všechen smích,
už nepoměřuj zlo se zlem,
zůstal jenom písek ve dlaních.
Tam
kde je lidský život bez ceny
a přesto ženy pláčou se smrtí,
i muži pláčou pro ženy
a smrt se směje zblízka na děti.
Tam
Bůh i jiné jméno má
a krví jeho jménem barví zem
a je ta země ztracená,
tam nikdo nestane se vítězem…
Tam,
kde vychází jen půlměsíc
je ještě zbytek třpytu pro Víru
tam každý nádech Životem je plic
a Naděje vpletená v barvách kašmíru...
05.10.2010 12:42:00 | šuměnka
snad bys to i mohl zapět, ač milostná píseň z toho jistě nebude. ST!
08.09.2010 13:39:00 | Zasr. romantik
krásně napsáno, ale je to smutné, moc a k přemýšlení.. o cestách člověčí samotné...
02.09.2010 00:07:00 | zelená víla
Ta báseň je výborná, ale vůbec mi k ní nejdou žádné chvály... je příšerně bolavá... k ní jdou jen slzy... slzy lidstva...
31.08.2010 07:58:00 | Levandule
Smutno je při pohledu na takovou zemi a vždycky mě pak napadá, že Bůh neexistuje a může mít třeba 1000 jmen... a nebo právě nábožentsví za vše může...
27.08.2010 16:29:00 | labuť