HRANÍ SI ....O BOHU, LÁSCE, HRÁCH A KOLOBĚHU ŽIVOTA

Láska je Bůh a Bůh je láska,
Johanka z Arku, zase zní mi v uších,
všichni to víme a máme v sobě i kolem
„jenom“ se správně rozhlédnout, je to tak?

Asi ano, zlatá panno, to víš, že tě mám rád ...
co to vše má znamenat, proč jsem vás jenom učil pochybovat.

No, přece, abychom si mohli takhle pěkně hrát....

Na lásku a na podvody,
na (ne)štěstí, na rozvody,
na soudy a hrdiny,
ale kdo je jediný,
kdo to všechno hraje?
Kdo se může radovat, mít rád,
jezdit v cizí kraje,
vlastnit třeba hrad,
a mít všeho dostatek, mít lásku, vodu, plno ....,
nevím rým,
doplním,
hraju s tebou přece
hru na umělce ...
a umělkyni,
tvůrce a tvůrkyni,
muže a ženu,
aháááá,
že bychom se rozpojili?

Ach ta jablka, dejte mi motorovou pilu,
jdu vykácet všechny sady,
a chraňte přede mnou i hady,
jinak nezůstane ani jeden
a my zase v blažené nevědomosti o vlastní pýše,
budem si (ne)vědomě hrát
a hledat ty své skrýše,
kde je ten poslední had...
kterého jsme si schovali,
abychom si zase,
na hledání zahráli