Moudrosti má budiž blažena
Ty před břemenem chráníš má ramena
Co srdce bolí a mozek nechce přijmout
Ty dokážeš jak lékař tiše vyjmout
Z duše mé
Znavené...
Když rozum s citem mají křiž
Ty bdělá nad nimi se vznášíš již
A rozmotáš to klubko hadů
Vždy s rozmylem a bez úkladů
Soudíš je
A pak i mne...
Proto rád tě mám a hledám stále
Tvou jiskru jako v prázdném sále
A nesmírně se těším z chvil
Kdy v boji dodáváš mi sil
Svou klidnou stálostí
Bez starostí...
Být moudrý je jak býti strom
Co nevadí mu blesk či hrom
Neb v pravdě hluboce jak v zemi
Má vrostlé silné kořeny
Jak v duši mé
Posílené...
Dík.Spíš to vnímám tak, že moudrost se může zrodit ze zkušeností, a ty jsou moje. Proto Má.Ale máš pravdu, když jsem to psal, vůbec jsem nad tím tak nepřemýšlel.
08.08.2006 07:16:00 | had
Líbí se mi. Básnicky vyjadřuje realitu. Tak si myslím. Jenom mi tam nesedí, že říkáš o moudrosti, že je Tvá. Ale myslím si, že jsi to tak nemyslel.
07.08.2006 20:16:00 | Šantir
Velmi dobrá báseň, málokdo tady dokáže veršovat s dobrým rytmem, aby to nebyla říkanka s gramatickými rýmy, takže oceňuji. Obsah je taky zajímavý, jen od konce jsem očekávala něco víc, nějak mě ale pustil, aniž bych chtěla.
05.08.2006 16:34:00 | Epona
Jo,jo.Vypadá to zajímavě a celistvě;)Cosik mi tam však nesedí dokonce,proto boduji osmdesátkou:))
05.08.2006 14:18:00 | Kurt Ježíš Cobain