Ve vlastních botách
Ve vlastních botách
Šustím si životem
sešlá a znavená,
- ó Božská Jednoto -
podepři ramena
způsobem, který nešidí
nikoho a nic,
tak, že s jistotou uvidí
mé nitro víc
ze skutečného bytí,
ze skutečné lásky,
ze svého vyjítí
k lidem pod masky
pro dnešní myšlenky
a tiché činy,
ať umřu bez sklenky
přehořké viny,
ať tiše odejdu,
jen jakobych spala,
ať ke zlu nevejdu,
vždyť lásku jsem dala
dokonce i sobě,
což jako zázrak
obracím k Tobě
zoufalá, tápající,
pravdu a energii
trvale hledající
spařená slovy
vlastními i cizími,
z krátkého dne okovy,
nebo smůla stojí mi
ve vlastních botách?
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Snad už je to lepší, viď, ale stejně - předposlední řádek... chybička se vloudila :-)
28.09.2006 21:56:00 | G.P.
je to tklivé, ale povedené.
Někdy by si lidé měli otevřít jizvy na srdci a sypat do nich sůl aby si připoměli cenu vlastního štěstí.
28.09.2006 20:55:00 | černočerný
..vnitřní smutek rychle žeň bičem pryč!!
nebo tě zaživa udolá!!
bojuj vším dostupným a denně humor cvič
smutek ať stojí si opodál!!
to myslím vážně!! něco už mi Cecil k tobě řekla..určité vaše shody mě mile pobavily..a jsem ráda, že jsi tady!! co se týče nemoci..víš, já mám pocit, že jsem permanentně obklopená cizími lidmi a ti jsou moje skutečná rodina!!to uvědomění ti finálně změní pohled na mnohé..je to zvláštní a uvolňující pocit!!
28.09.2006 15:48:00 | šuměnka
Milý sne, jsem dnes nějaká dost smutná :-( Jen tak, maličkosti se nastřádaly, do očí mi slzy daly... :-)
28.09.2006 15:42:00 | Levandule
Kdesi jsi psala /už nevím/ proč ten smutek?Tak já se ptám-proč ta pochmurnost?
28.09.2006 15:33:00 | s.e.n
