Ježíši, Ježíši
prosím, učiň ze mne lásku
z mého hříchu
učiň lásku
pohrdám tvojí láskou
já chci být Bohem
neumím se pokořit
nenávidím Tě
nevěřím Ti
ale věřím, že
bez Tebe zahynu
bez toho
že Ti svěřím svůj život
Ježíši, pomoz !
prosím pomoz !
já mám srach
věčně trpět
Ježíši, myslím si
že jsem spravedlivý
že nade mne není...
pomoz Ježíši
mám jen pýchu
prosím pomoz.
Ano, to jsem, ale zároveň se někdy cítím zvláštně, když si uvědomím, že nechodím do kostela ani na zpověď. Nejsem ale křesťan protože by se mi to zrovna hodilo, já jednoduše věřím v Boha a jeho lásku. Lidé nejsou špatní, jsou jen lidé pokoušení a více pokoušení. Také věřím ve více životů, protože jinak si nedovedu představit, proč by jeden měl mít problémy například s láskou a druhý s kariérou. Podle mě si každý musí projít stejným žebříčkem, i když po zpřeházených příčkách. Vím, že Bůh nadělil každému jinak, ale proč? Proč by Bůh každého z nás připravoval o to nejkrásnější na cestě za cílem? Ne, nemyslím cíl, myslím právě tu cestu za cílem, která je smyslem našeho života. Proč by jednomu dal šťastné manželství, kdyby se o to už předtím nezasoužil a jinému nedal ani možnost studovat?
Berme život komplexně a uvědomme si, že bez cesty bychom nemohli docenit cíl. :-)
16.11.2006 15:51:00 | Bajík