Budeme čekat sto let

Anotace: Další povídka napsaná ve vlaku, zamýšlení se nad smyslem žít naplno tady a teď, i když třeba s "medvědem". Čekat nebo nečekat na lepší časy, existují vůbec?

On řekl, budeme čekat sto let a sedm dní
budeme čekat na vykoupení
a já řekla, pak bude následovat
v nirváně utpoepní
a budeme se chytat stébla
a zpátky už to nejde

Let´s go my dear
nechci čekat sto let a sedm dní
nestojím o žádný vykoupení

Let´s go my dear
utrhneme to stéblo
vyrveme ho ze země
nebudueme se mít čeho chytat
ale třeba budeme žít

On řekl, ale já nemůžu
nemůžu to stéblo vytrhnout ze země
nemůžu teď žít
počkej se mnou sto let a sedm dní
a já řekla oh yes my dear
a odešla jsem
za medvědem
žít