Letopočty osudu

Anotace: Mihne se to na rozhraní vědomí a podvědomí a nečekám, že budete rozumět, ale některá bolest vás dokáže pronásledovat skrz život a vy jí nemůžete odčinit. A to je trestem. Není pokání když mysl je jak rozbouřená hladina oceánu.

Je to několik let.

Co osud zavolal

a mě nechal prázdnou náruč.

A je to pět let

co sem si nechal roztržené srdce

Snažil sem se.

Pokání jako sebeobětování

zbavení bolesti

mamon bez lesku

stižený šílenstvím agónie

Chtěl sem se léčit

ale léku není vně, je uvnitř

schovaný

zašitý

nepoznaný

Za tu dobu

jak bez života.

Snažím se dýchat a vím jak to je

ale v myšlenkách pavučina

tma je rozlehlá a já klečím

křičím

tápu

Nemělo to smysl. Osud zavelel několikrát.

Zlomil mi nohy

přerazil záda

nechal mě ležet.

Světlo už nikdy nevysvitlo.

Svítit nebude.

Železitá pachuť na mám jazyku

radiace života

pomalu bere i to poslední

otrávená je má mysl.

Chtěl jsem.

Mohl jsem.

Nikde jsem se nepodvolil.

Je tohle osud?