Salpej

Salpej

Anotace: neočekávané, nestejnokvěté, jednotící...

 

Jeden den ve své neopakovatelnosti

žitý pokaždé znovu

vždy jinak

na plno až na konec lásky

 

Den v němž je člověk obsažen

ojíněn tomu co není v dýmce

oddechujícím bílým obrem

na rozžhavené lžíci

plné jantarové bolesti

promněněné v lásku

 

Den plný noci

pěšin starého anděla půlnoci

horkým dechem jež mu byl odebrán

celou vahou v prázdnotách

 

Kde běžel jen v nadkupách vědomí

způsobující rozkol

v samotném těle panenské skutečnosti

 

Zvedl jsi oči v sloup

jdoucí před naši dobu a mimo ni

 

V mysli potají

sutinka za padajícím smyslem 

všech přesýpacích hodin

 

Lesy v nichž stojí za to

objevovat ztracený smysl pro lásku

a milost víc než si myslíš

víc krásnější nežli je na výsluní

tvé oběžné dráhy Sen

 

Četba setby i nepodobné stopy

ukázky lidskosti zde nebudou zapomenuty

neb jak jej měla varovat v průčelí dne

na mladé lyře sténání když nikterá

z jejích předchůdkyň 

nebyla svolna ze trůnu 

sestoupit do boží náruče

plné pohanské neřesti

a blahovolných rozpoutávání

pekel blízkých zatracení

 

Zotročena tak ve zjevném sváru

obnažená na kost výsadou stesku

malosti a zármutku smotku smrtelnosti

udolala zcelované proudným

čirým hájemstvím harmonie

varujícícm že není slitování

bez varování dvojího majestátu

vilných rozdvojený ztracených

rájů roztříštěných váz Venušiných

za vystřeleným šípem Amidasovy fantazie

 

Jak už předla kyvadlům kanoucím

nesestupují totiž pohanští bohové z trůnu

aby se obrodili nebo odrodili

ve stavidlech časů za oponou

kteréhokoliv z nesčíslných pokolení hlasů

 

Za pokolení padlých

zesnulých spravedlivých 

za pater lunat pat

hvězd smrtelníkových

vykřikla

 

Někdo vykřikl z její jámy života

tunel v nevědoucí vedoucí

za bezmezným počítáním

nemohoucnosti ostrovů

ztrýzněných havranů Světla

 

Ač dostoupen 

provoláván

 

Neví zda hnán-li Člověk bude

za tisíc milion let přáním

jímž láska při chtění

soustav hvězdných kolotá

 

Ať zámotek mumií jeho potomství

se v nikterém bezčasí

bezvětrnosti kmenů vesměrných

založí při čeledi jader nezměrných

až od celku k jáství

a jáství celků

 

Neví čím hnán člověk 

za tísíc milionů let bude

 

Přála by jsi aby to byla Láska

a vše jí ustoupilo z trůnu

na jehož majestát si sama 

nárok nedělá

 

Vždy vítězící nad Strachem

Strach udolávající

zašlapávající

do zdánlivé nesestupné skulinky 

na okraji každé lidské duše

jež ztratila se věštbou v předtuše

smělé jak Budoucnosti noc 

jader lithiových srdcí cele

 

Láska jako varhanní křídlo

Strach jako jed škorpiona

 

Neb ještě předtím

než se jeho duše zacyklila v oénech

a sakuálech zlověstné a mlžné povahy

mohl uběhnout libovolný běh v čase

bez nekonečné žalosti břitkých

povah uzamčených v tělech

zdánlivě tklivé neutrálnosti

zloděje dvojím rozednutím

kvantového skoku

 

Při oponách...

aniž by kterákoliv...

         z nich noci vycházíš 

             do skutečnosti netkaných...

                lasem volajících oka soubřitu stený

                    kterým tě tvá pokora dosud nezranila

 

Pak vydechla neb den se chýlil k zásnubám

k nachovým poledníkům pozdního jara

ve šlépěji krůčeje

 

A do hodiny bych pro ni zemřel

bez naděje na prožití večnosti

bez všech dřívějších pochyb

než zem by stačila vsáknout chodil slzy

příliš brzy zesinalé řasy zelené

změnily se v slzy Láskou úsvitu vytkané

slzy vítězství a znovuzrození

v dechu pro ni laskavě tekoucím

za peřinkou nesmtelných nesoulad země

v buřinkách jemně se mění v květný lad

 

Pak už jen oněmnění

rozsudek mlčení vlčátka milé

před oněmněním nalít si vázu

do pocitu k ozvěnám pohledůnm

směřujících vláhy soužití

křeči bytostné křehkosti bolestné

pulzující nahé křehkosti

orgánu nervu krystalickém

 

Pamětmi zlátané hostiny dětství

psané prostotou prvních úst

úplně prvních úst rozbřesku historie

kde krojila své zhmožděniny řeč

a jamka prvosenek sebepočetí

plála strážným ohněm jeskyní

když starodávný pohled rozvlněných nebes

seslal na člověka prvního hřmotného blesku lesk

a tříšť jeho vnikání prostoupila na obnaženou dřeň života

až tam se seskupila divá sošná hmota

jež navždy v paměti zasadila básníkův rozbřesk

 

A tak ode dne den šel prstoupen v sen

až za mozek dobrodruha škorpion lidství

protknul jedem ozdraven v pečetního roucha prsten

 

Života dřeň slyšen dřeň obnažených vnikání dřeň

nerv od uchou úst od nervu uchou úst slyšmu budeš růst

úst prvosenky nad zřenky úst první prvosenky prvorozenky

od úst nahých chodidel slz pryštění v rozvodněnou tvrz

až přáství nesčíslných pláství utkví voskem skrz...

 

medové jesenky sebepočetí velebené myšlenky mízní dřeň 

skvící a pasoucí vyrovnanosti nebe a noci den

proudnosti bělostné nevinnosti odměn

 

Pátravých kroků dětství krajinny nerozbolné

neb hudba je vnitřní tíseň

za něco co nevykročilo...

 

Jen bys jí v rouše dechu vykročil

nejtišší hodinou by tě On zaskočil

Tváří neznámé schůdnosti nezastřen

po udidlech bezvětří plodnosti věků třmen

 

Tam leželo jsi a zpívalo

počátků i konců neznaje

 

Jen si tak zpívaje

konců písně nehledaje

jen splavů kam kdosi od časů

tukává bezčasí 

 

po špičkách malá žabička

světlonoš lunocasí

 

osvoboditel vykupitel zvítězitel nad ostnovím spásy

jež bezejmenná v dílech rukou tkví

než sama odpověd otázkou se promění

ve zpověď jejíž konec k mramorům tekoucím veď

 

---------------------------------------------------

 

Tam by vstoupil filigrálů pán

než by se pomodlil z tiché hodiny chodby

tkly by jej šemetné náspy

jimž byl do moře dán

 

Pro nápis šílence nad lodicí vznikání

 

'Druhá fermáto latimérií věky žijících

 za requim údery životních neskonalostí Tvořivého

(božích zamětnání vlak do úderníčku malíčku v dřeváčku za páčku jež dá sbohem tomu vláčku...)

 Mé stavidlo je drama obrovské - drama živoucí úzkosti v poezii slov zápas o jistotu v nejistotách

  osmina vydání vyjádřeného hudbou osminy ticha zápalu boje skrytého za vřesem odstínění

jevištní esence nabývající na klíčivé slyšitelnosti v hlavách plachého času vstřícných nedostoupení

   jak dynamické slyšení v žízni přítomné po lidských rozvětnicích napjatu za lem pokory veliké ve velké malosti věc nesmírné milosti

     po pokorné velikosti s dirigentem křídel zahrát si ze šťav božské ambrózie heliové budoucnosti astroláb 

      nástup tempa tenátu rozbřezení  tváře strun mnoha rozložení  těžištěm zdvihu frázujících

            sedmého taktu zdvíhající pakty energie patky prosící o svátost v klidu v neskučení a bezreptání oltářním třtinou myslí cím

 

                  ohrožení přesné neurčitelné nebezpečné exploze   ...---

   

 

 

 

 

......

...

....

 

 

Autor Happyyz, 18.10.2014
Přečteno 481x
Tipy 2
Poslední tipující: Frr
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

ÚŽASNÝ-Kantos geneze metamorfóz nadějí reflexe pramenů i plamenů lidské duše...znějící táhlým soumrakem až do tmy přitakání..obdivuju Tě, žes takový "dálkový špeditér" z hlubin duší(i dušiček) vynášející světlo:-D

18.10.2014 17:32:22 | Frr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí