Ty, který tušíš, však nevíš téměř nic
o pravdě žití okamžiku
když víra provází tě sály nemocnic
bez pochybností a otazníků
že jednou zase vyjdeš do ulic
kde v mlze hanlivého křiku
hledajícímu se Boží ztrácí líc,
teď zaváhej a postůj na chodníku
před chrámem, a přemůžeš-li stud
za brány kované vezmi kliku,
pak přesvědčen když vyjdeš odtamtud
že Anděla smrti blažené
jen maličko dělilo tě od dotyku,
srdce odhal, co bývá zavřené
v odměnu, namísto slov díků
Kdo sáhl si na dno a Anděla smrti měl v blízkosti,
ten ví, kolik je v jeho srdci úzkosti
a co dal by za poselství dobrých zpráv....
Kdo chytal se stábla naděje a ztratil mnohé přátele,
když zůstalo jich jen pár,
ten má už v duši mír a klid,
jinak už bude své dny žít
a děkovat Bohu, že mu šanci dal....
Do srdce člověk nevidí,u sebe ani u lidí
a nemá se nosit na dlani, jen tak.
A otvírá se jen pro lásku, ne, až je život na vlásku,
...když ještě je co dát
31.01.2007 01:53:00 | Beáta
Odvikací kůra? Jo, tobě se to lehce řekne. Dýchá se mi dost blbě, dá se říct "stojí to za hovno...
30.01.2007 20:33:00 | Zázrak
Spíše než bohu,
svým blízkým
odhal srdce potají
- možná jen právě na to
už dlouhou dobu
čekají...
30.01.2007 13:11:00 | G.P.
Škoda, že někdy odhalí srdce až nemocnice. Možná jsem měl štěstí, že jsem ji poznal brzy...
30.01.2007 12:17:00 | muzikant
myslím, že odhalení srdce je jediný skutečný dík... Bohu i člověku...
30.01.2007 10:41:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd