Kvalitní náhrada

                                KVALITNÍ NÁHRADA

                     Zdědil jsem chalupu na konci vesnice,
                     býval tu domov můj každičký srpen.
                     Sem já jsem jezdíval k dědovi, k babičce,
                     přes dvorek u hnoje boudička z prken.

                     Ve dveřích srdíčko, na stěnách hřebíky,
                     a na nich pro toho, kdo si tam sedá
                     z Rudého práva jsou řezané aršíky;
                     tak, jak si zaslouží, říkával děda.

                     V almaře našel jsem takzvanou Knihu knih,
                     pročetl jsem ji a velmi se divím:
                     Mnoho slov, zdá se mi, a samý rozpor v nich;
                     moc krve, nářků a hrozby všem živým.

                     Přečtu ji podruhé, navzdory nesnázím,
                     snad se mi vyjeví nějaký význam;
                     list, jenž mi nedá nic na hřebík narazím,
                     klidně se k nevíře v ta slova přiznám.

                     Po listu list je teď ke stěně upoután,
                     svorně se všechny už na hřebech tísní.
                     A v tuhých deskách, jež nakonec v rukou mám
                     zůstala samotna jen Píseň písní.