Věřím v křehké stíny
hřejivá objetí
a pevný stisk dlaní
V pohledy
rozptýlené do ticha
když se dívám do očí
závrati pokušení
Věřím v neskutečný údiv
nad úsměvem svítání
a v déšť padající
za obzor zapomnění
Věřím zase o něco víc
pláči na ramenou hvězd
v obrys slunce
a v jeho paprsky
směřující ke mě
když se s větrem
na kůži vracím
k tomu čemu věřím
z jedné ze svých
nekonečně dlouhých
náhodných cest....
tyhle cesty...hnedka, jak jsem o nich četl, poznal jsem je - kolikrát na nich skoro zabloudím!;-DD
paráda! :-)
04.02.2016 14:19:51 | GiovaniDaVinci
Já bych pláči hvězd nevěřila...:-)
04.02.2016 09:16:00 | básněnka
...to taky proto jsem napsala, zase o něco víc věřím...před tím vůbec:-)
04.02.2016 10:09:36 | Nikita44
život je jen náhoda... :-) je, tak ho křehce a hebce vnímejme a žijme... a to i ve chvílích, kdy se čerti žení... i to je sousto .. :-))
04.02.2016 00:38:56 | zelená víla
to je hezkýýýý:-)díky, Vílko
04.02.2016 10:10:15 | Nikita44
vidět, jak vše samo plyne...v jediné splyne...věřím...i bez mého přičinění...úsměv.z.děkuji...
03.02.2016 22:51:56 | zdenka
Já Tobě děkuji, Zdeni:-)
03.02.2016 23:31:31 | Nikita44
v úsměvu svítání,kouzlo vždy vdechneš do dlaní a na kraji tvých cest pomněnky začnou bleděmodře kvést :-))
03.02.2016 21:59:08 | střelkyně1
...děkuji Ti za tak krásnou reakci:-))
03.02.2016 23:31:03 | Nikita44
...žádná cesta není náhodná.....Ji./úsměv/
03.02.2016 19:43:54 | jitoush
ale některé si nevybíráme...děkuji Ji
03.02.2016 23:30:36 | Nikita44