Holou tváří na asfaltu
Tam bys mě chtěl vidět
Jako když křupne ořech
Jak to asi bolí?
Padám z výšky
Na zem dopadnu
A nikdy mi nebylo lehčeji.
Však jsem Vám říkala zalezu zavřu!
Fertig!
Slyšeli jste mě?
Takovou radost.
Stál bys nademnou a řehtal se.
Za břicho se popadal.
Někde v dálce někdo by plakal.
Možná křičel.
A ty bys po tom vystoupení odešel.
Jen tak.
Pro tvoje?
Neříkej nikdy.
Prostě ne.
Pryč vem ten vztek.
Já osvobodím se.
Sama.
Změním trasu.
Cesta není jedna.
Neletí.
Stojí a neleží.
Naproti a ne pod.
Tvrdě ne.
Pomalu.
Dopředu.
A ne dolů
A ty.
Si mně
U
Pryč.
Neříkáš, co mám.
Nemůžeš.
A to je přece krása!
Verše v úzké "štangly" většinou působí v recitaci poněkud strojově. To je fakt. Zde jsou v druhé polovině. Ale báseň se mi líbí.
20.02.2019 23:18:06 | šerý
Styl i výrazivo použité v této básni mi tak trochu připomínají poměrně velmi dobrý strojový překlad, slovům dle mne ale chybí ještě trochu víc osobního otisku.
20.02.2019 22:49:16 | Špáďa
Snažila jsem se, aby sem se tolika neotiskla... Aby se v tom mohl případný čtenář víc najít. Jinak píšu básně ryze o mně, ale temi právě pak nic nepředám..
21.02.2019 00:19:43 | Loveless