někdo

Anotace: Minulý týden mi v mailu přistála jakási surrealistická báseň. Profesor literatury požadoval analýzu textu. Vymyslela jsem si spoustu hloupostí a zabalila je do květnatých a vznosných vět. Aha! Správně. Někdy je prostě jedno, co napíšete. Štve mě to i ne.

skrytý ve větvích stromů

shlíží dolů naslouchajíc tichu

zdrží se chvíli a vrací se domů

šum zlatých lánů dovádí jej k smíchu

na prahu dveří doptává se soli

v boha ni ďábla ukrývá svůj stín

po dvoře samý chodí o holi

a tichou kletbu zahaluje v šprým

ten jehož štěstí zakrátko pomine

v němž uzříš sebe a stejně tak i jiné

ten jemuž sláva v nebi pekle kyne

a pro nějž lidstvo v zemi chladné hyne

svatý duchu, otče, syne!