Moje naděje života i smrti žije v mé duši

Má bezcitná bolest má vnitřní a psychická nenávist že odemknou tělo i mysl žít přítomností a ne minulostí ne a ne nebudu jse trápit budu žít skromně a mluvit pravdu dívat jse do modrých kukadel i třeba do těch hnědých to je mě už jedno je mi všechno a nic ani muk snad najdu ten smysl mého života co je to je to dar od boha mé duše snad bloudím ulicí sám jsem v jiné dimenzi hlasy mluví jeden do druhého mluví mými slovy křeče bušení srdce nevím kde jsem jaký je den snad ten čert mě ovládá a pak hrozná úleva pomalu jsi dávám smysl uzdravení od znova ráno moudřejšího dne zas ráno děkuji za každý den života