Stínová hra v kostky
Stínová hra v kostky
Sbírka: Když slova pláčou
kostky vrhají stíny
na mou cestu
rozhodnutí co jsem učinil
teď stále v sobě nesu
...
stíny minulosti v srdci cítím
jak tichý smutný květ
co přestal barvou kvést
...
bez vůně je prázdný dům
ticho šeptá v každém rohu
v chladných stěnách starý Bůh
...
zašedlé vzpomínky visí na stěnách
zapomenuté obrazy ztracených tahů štětcem
zátiší snů jak zahrada mrtvých doteků
...
ozvěna krákajících černých krkavců
v prachu pavučin
a na zaprášeném parapetu
umírá bzučící včela
...
kdybych tak mohl vrátit čas
otevřít portál snů
vdechnout život do tichých vět
zaplnit mrtvý tón nadějí hudby
...
že něco nového ze mne ještě vzejde
a prázdno stane se zapomenutým
...
v každém kroku co je kruhem slyším svůj křik
ještě stále chci žít a dýchat nové zkušenosti
chci znovu najít barvy co ztratili své nebe
postavit most přes propast života
ze dřeva snů a oceli zklamání
...
s vírou se spojit a tančit
na motýlí vzdušné cestě
láska je světlo
co vše napraví
...
propast mluví
v jinotaji
...
chceš-li mě přejít
musíš věřit
láska je zázrak
co rozkvétá v tobě
...
kostky padají
stíny vrhají
každé rozhodnutí co jsem udělal
zůstává jako ozvěna v srdci
...
co mohlo být kdybych jinak hrál
...
v očích tvých jsem viděl svět
teď už jen prázdný je ten let
co nás rozdělil
...
stíny kostek padají
a já se ptám
kolik ztracených snů
mi čas vzal
...
Název díla: Stínová hra v kostky, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Smutek...smutek...smutek... každému řádku dýchá nejen za krk...
Hra na "kdybych"...srdíčko, to ne, to není dobrej nápad
nemysli na sny, co čas odvál...mysli na ty, které teprve zaťukají - na víčka a vklouznou ti tiše do duše i do srdíčka*
Kostky jsou sice vrženy - ale pořád se ještě kutálí a vrhů máme před sebou...ó jé:-)*
21.04.2025 22:13:52 | cappuccinogirl
Ty máš opravdu silné komentáře. Vždy mi dokážeš zabrnkat na tu správnou strunu. Samozřejmě, cítím, že máš úplnou pravdu. Vím, to, ale je těžké něco poručit srdci, které se rozhodlo milovat tu jedinou osobu, i když Ona už dávno odešla svou vlastní cestou.
Zvláště pokud to srdce stále miluje tu Jedinou, i když Ona ho už nemiluje. Ach, jak je to ironické! Srdce, které se rozhodlo zůstat věrné, i když rozum křičí, že je čas jít dál. Ale jak poručit něčemu tak tvrdohlavému, jako je mé malé srdce?
Srdce, které miluje labutí láskou, je jako starý gramofon, který hraje stále dokola stejnou melodii. Já vím, asi je to hloupé, říkám si a snažím se přehlušit ten vnitřní hlas, který mě neustále přesvědčuje o tom, že se chovám směšně. Ale co naplat, když ta melodie je tak krásná, že ji nechci přestat poslouchat?
Není to snadné, žít s takovým srdcem. Každý den je jako nový boj, kdy se snažím přesvědčit sám sebe, že je čas jít dál. Ale jak to udělat, když srdce stále šeptá Její jméno? Jak se smířit s tím, že láska, která kdysi byla tak silná, je nyní jen vzpomínkou?
21.04.2025 22:33:07 | malé srdce
Jsem ta, co svému srdci naslouchá
a neustále se jím nechá vést
takže rozumím
a souzním
také to znám, nerozumně se držím, čeho bych neměla
a nespěchám na sebe
ani na to svý srdíčko
jen ať si bije přesně jak to cítí
dívám se před sebe...
prožívám dnešek, těším se na svý zítra
a co se má stát, stane se
to neminem:-)))
drž se, srdíčko
nejsi sám**
22.04.2025 13:16:20 | cappuccinogirl
kostky, kosti a prach
stíny a hra a do snů práh :)
21.04.2025 10:00:37 | šuměnka
