Jogín
Jogín
na odvrácené straně Himaláje
sedí muž ve stínu
oči zavřené
v každém nádechu klíč
zapomenutá melodie
...
zapomněl své jméno
v té zasněžené krajině
tisíc let nese vítr píseň jeho slz
stékají kapkou času
...
křišťálové krápníky
visí z okrajů věčnosti
...
kdysi dávno posadil se
na skalní trůn
aby rozjímal
zavřel oči
svět se mu rozplynul
místo slov
ticho prázdnotou objímal
...
na vrcholu světa
hvězdy se třpytí
jak diamanty po sametu noci
šeptají jméno
...
ty jsi TO
...
dech je rytmus tiché básně
všechno kolem hraje krásně
sníh jemně padá z nebe
jak stříbrný prach
sněhové vločky tkají roucho
...
ač jsou křehké
mají sílu tiché proměny
vločky jsou andělé
co k nám přišli spát
...
jogín necítí doteky
je jen list ve větru života
v pohybu
a přesto nehybný
...
všechno kolem je jen zrcadlo
odraz duše
co světlo našlo
...
(svatý...svatý…svatý…)
...
Název díla: Jogín,Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Krásne sa číta o veľavravnom tichu...mantrou pred každou životnou skúškou...by mala byť táto báseň.
06.05.2025 13:14:31 | BlueZ
TY JSI*
a TO by mohlo stačit*
a víš, že bych řekla, že jogín cítí dotek často několikanásobně?:-)
vnitřní klid a schopnost soustředění mu dávají tu možnost
dotek světa...čehokoli z něj
i mimo něj
vnímá - duchem*
06.05.2025 00:30:13 | cappuccinogirl
Ale vlastně máš Pravdu... Duchem vnímáš vše co je, protože je to všechno v Tobě.
Rozumím, jak to myslíš...
06.05.2025 21:35:37 | malé srdce
V nejhlubším ponoru už nejsou ani doteky... (... aspoň podle toho, co jsem prožil... )
Ale nedá se to posat lidskými slovy - ony tam vlastně jsou, ale jako celá Jsoucnost, celé bytí.
Jsou i nejsou zároveň...
Děkuji Ti za zastavení a velmi hodnotný komentář, milá Cappuccinko... :-)
06.05.2025 21:22:19 | malé srdce
