Jen rákos slz

Jen rákos slz v nás 

V tom bolavem údolí

mlčí a hledí k nebesům.

Vůkol mlh zapomnění.

 

V údolí smutku

Bůh tu v skutku není.

 

V údolí smutku

odešel v dáli.

Nohy ho pálí

ze zloby a zášti

lidské pýchy..

 

Nicota, tupost smyslů.

 Tak ubohý lid tu bidný.

Ach Bože, ta bída rozumu

Ta bida smutku a zášti

kde slunce už nezáří v srdcích těch co zapomněli.

 

Ach, od neděle až do pondělí 

jen zima v srdcích těch vernych.

Odešli neznámo kam.

Jen sníh a mráz tu na vždy je.

 

Bůh s námi tu zustane?

Snad.

Pokud věříme a snime svůj sen lásky věčné.

Tak věrně , přející a neskutečné.

Krajina pustá je s námi v srdcich tech co věrnost neznají.

Však my stáli věříme na věky .

Amen.

Bůh s námi je stále.

A láska věčná.

Na věky v nás.