O Bohu, rubínech a pavučinách

Anotace: Ne všechno co kdy člověk napíše, musí dávat smysl...

Pane, klaním se tvé kráse,
když tvoje srdce otvírá se,
aby mohla naše žít.
Očisti ty, co hořce pláčí
pro pár smutných maličkostí
a slzy kanou o to více,
když hlasy je konejší.

Pane, tepej-srdce světa,
ať oheň hoří, vítr zpívá
ať tvoje síla dlouholetá
pro všechny svou náruč skrývá.
Den za dnem míjím svoje činy
a přesýpací hodiny
v malých dlaních z pavučiny
trousí lesklé rubíny.

Tichá chvíle dovolí mi,
zaplakat a dále žít
když pak s city děravými
zůstává můj Smysl skryt.