Přehrada Souš

Na jaře slunce zlatým fénem zemi vysouší
a luna je kominík, který kouká do komína
netuší jak krásně může být na Souši,
když na skalní vodopády si vzpomínám

Voda padá ze skal nad malebnou Desnou
na vlkých stráních kvete podběl medový
mezi kameny má říčka cestu těsnou
kam její proud pramení, nikdy nepoví

Přišli jsme s dívkou k čistému prameni
ve všech údolích někdo smyl lesní znamení
skrze stromy slunce svitem cestu zaplaví

Trasu k přehradě objevíme snáz
stoleté boky mají sypanou hráz
poslouchej, jak ti samota vypráví