Jablonecké pozlátko
Pádí Nisa, od slunce zlacená
úbočím zelenající se od jara
bloudí tam jedna duše ztracená
ač dýchá s námi, není věkem stará
Našli lidé zlato a drahé kovy,
co na ně tisíce let sahal prach
jen čekám , co jim řeka poví
ač letitá, nemám o ní strach
Jablonec, to je perla severu
do prstenu Jizerek byla vsazena,
již dávno to tak zde beru
pod horami ční dáma vážená
Komentáře (0)