MOMENTKY Z FATRY

Nadmíru jsou úchvatné
hřebeny
a z nich svahy padající,
plné svěžesti trav,
s prameny
potoků
a u nich krav,
se zvonci na krku.

Jak dokáže pohladit na duši
Velká Fatra,
když z mraků zrovna déšť nepadá,
jen stín jejich posouvá po svahu,
spíše běží rychle jak mrak pluje,
snadno jej přehlédnu.

Pasák svahy žene ovce,
pes krouží a dává stádu směr,
za bačou jelínek hopce,
jak na provázku uvězněn,
vypadá tak jemně a krotce.

V máji ho vrhla laň, pak skonala,
a od toho času běhá se stádem,
pastevec mu nahradil matku,
a mně tak vystavil v hlavě zmatku,
toho jsem jakživ neviděl.

Hladil jsem po tváři jelínka,
jako i psa ovčáckého,
on byl krotký jako dítě,
a pasák vypráví z lehýnka,
příběh jeho,
jako by to bylo běžné.

"Už som ich tri odchoval,"
pravil bača a dál stádo hnal,
na druhý konec sedla,
a za chvíli zmizel za obzorem,
jen se za nimi zem slehla.