Malá skoro ranní poezie

Anotace: I Believe

7.října 2011
Je noc, už skoro svítá,
slyším jak Zvoněnka pokojem lítá.
Nejsem si jistá, nikde ji nevidím.
Jako bych zaslechla zvonky štěstí?

Měla bych spát, však s nadějí čekám.
Okno kde klička není zamčená,
mělo by se každou chvíli rozletět.
Možná je to snem mnoha dětí.
Čekají, až s Petrem se proletí
Je to nezbedný hoch, který nevyrost!

Já nechci snít, vím, že v okně už byl
Nechal mi květy, sny navštívil.
Teď můžu jen čekat až znovu se objeví
a zažijeme nové dobrodružství.
Bude to příběh, kdy dospělí nevěřícně kroutí hlavou
a již nevidí, nebo zapomněli kam jejich sny plavou.

Už se pokusím nemyslet ve větách, které stojí za to být zapsány.
Svedu boj se svými víčky aby se nebály tmy a nastražím uši..
vím že Zvoněnka tady poletuje a čeká až usnu
aby pustila Petra oknem, které není zamčené..