Elisabeth

Chladno je v ulicích,
když rozlije se noc.
Upíři začnou tančit jen tak pro radost.

Do jejich spárů dostane se každý z nás.
Když Elizabeth zastaví čas.
Pomalu se topím v ní,
až z její krve stoupá dým.

Ráno zůstane stát jako socha kamenná.
Sluneční paprsky jsou jako ruka bezejmenná.
Co vezme duši zakletou a
pošle ji spát.
Svobodu dostala a odchází dál,
kde nesmrtelnost je dar.

Zanechá tady lásku smrtelnou, a proč?
Aby mohla být s ňou.