Paprsek ranní ve větvích stromoví,
kde úkryt lesních víl, dotykem napoví.
Odhalí ve skalách, tajemná zákoutí,
obydlí přeludů, které nic nermoutí.
Slunce si s měsícem předají vládu,
nad světem nicotným, bez ladu, skladu.
Únavou z tance, po noci probdělé,
na mechu ulehnou, víly i andělé.
Peřinou mlžný dým, polštáře z rosy,
odměnou za všechno, pro nohy bosý.
Na chvílku spočinou, naberou sil,
noc další protančí, tisíce víl.
Jen nožky smočí si
v kapičkách rosy
tančí si radostné
nahé a bosy ;)
20.10.2018 19:28:56 | Malá mořská víla
Promiň... nemůžu si pomoci.
Veršovaný, tedy ztepilý.
Ten pěkný pocit bezmoci.
Rozumí? :)))
20.10.2018 12:16:05 | ARTeFakty X. Múzy
Pocit bezmoci?
20.10.2018 12:49:01 | Ztepilý