Setkání se smrtí

Setkání se smrtí

Bouře zimní za okny vane,
Dle mraků temných ještě dlouho nepřestane.
Zvláštní předtuchu mám - něco zlého se stane.
A hle ! Zvláštní stín mi přede dveřmi stane.

Slyším jemné zaklepání.
Jakési funění či halekání.
Opatrně, avšak bez čekání,
Otvírám v očekávání.

Za prahem mým jakási postava.
Prý do bouře se dostala.
Prazvláštně mě prosí,
O úkryt. Prý tajemství a velký úděl nosí.


Zde si odložte, pravím a dívám se do očí jeho.
Tak temných a mrazivých.
Nejsou z našeho světa, snad ani ne z buněk. Tak vlastně z čeho ?
Vkrádají se pochyby.
Ty jen tak nezmizí.

Usedám k blízkosti krbu a jeho se ptám.
Proč přes tvář má tak hrozivý šrám.
Zda-li ho třeba odněkud znám.
Či je to šlechtic nebo kmán.

Není to se mnou tak lehké jak si myslíš.
Ač jsem rád, že o mě dobře smýšlíš.
Zdvořile praví.
Popravdě bouře mě sem nezavála.
Spíše síla nahoře o tvou duši stála.
Proto poslala mě, ať se pro ni stavím.

Vyděšeň velice,
Propadám panice,
Už mám ruku na klice, když v tom.

Mě ta postava zastaví,
Závoru mi nastaví.

V klidu se usaď, neutíkej dál.
Přede mnou je rovný každý.
I ten nejchudší žebrák nebo nejbohatší král.
Tak to bylo, je a bude navždy.

Srdce mi buší jako splašený kůň.
Přesně dle pokynů usedám na své křeslo, na můj malý trůn.
Na čele zpocený a chladný jako lednová tůň.

Přemítám jak pomoct si, jak odlákat pozornost.
Ze strachu mě přepadá nevolnost.
Zas začíná postava mluvit a do těla se dostavuje povolnost.

Víš, mě zde každý dobře zná.
Každý mě ve své budoucnosti má.
Ač dřív či později mi svou duši dá.
Né každému se ale na jeho pohřbě lká.

Už není co tajit - smrt je moje jméno.
Původem jsem vykonavatel trestu, pouhý démon.
Těší mě převelice, mumlá když se klaní.
Nabízí mi svou pravici, třeseme si dlaní.

Inu jestli je to tedy tak...
Také mě moc těší.
Mohli bychom počkat až přejde ten sněhový mrak.
Mám spoustu otázek, jenž za mě nikdo nevyřeší.

Posaď se vedle mě a dívej jak oheň v krbu plane.
Klidně přiložím, ať temnota nenastane.
Vítr sem přes okenice nezavane.
Ale to už je vlastně jedno když to mám ve vínku takhle dané.

A tak zvědavě zjišťuji, když valčík se smrtí za zimní bouře tancuji.

Proč vlastně já jsem ta duše kterou máš přivést.
Aspoň můj život nepřijde vniveč, to uznávám, ale stále to tvé představení vstřebávám.

Já jsem jen smrt, pravil.
Mé naděje na spásu zchladil.
Na důvod se nikdy nevyptávám.
Když podpis svůj pod ortel dávám.

Není ti pak líto nevinných lidí.
Starých, batolat či matek.
I vrah se za svůj skutek stydí.
Už tak je na světě velký zmatek..

Není nic čeho lituji.
Svědomí nemám, nevím či ho tedy zpytuji.
Nemám ve zvyku, že se nad někým slituji.
Brát život toť moje práce cituji.

Beze mě by teprve zmatek byl.
Každý by bez starosti po staletí žil.
Starší člověk než samotný Nil.
Přede mnou se ale nikdo zatím neskryl.

Polykám na prázdno.
Sucho mám v ústech.
Filozofuji se smrtí, no aspoň nějaký ten úspěch.

Vlastně, proč ty máš výsadu být zde tak dlouho ? Svědomí mu zasahuji. My jsme zde jen chviličku pouhou. To mu vysvětluji.

Jak to, že ty máš právo život brát. Hru, pro tebe zábavnou s ním hrát. Bratry proti sobě štvát a pak už se jen smát.

Všechno to vidět a jenom přihlížet. Musíš se přece jen trošku stydět. Není přec v tvých silách všechno přehlížet.

Buď prosím té dobroty a zamysli se nad sebou. Uchovej si zbylé hodnoty a domluv těm nad tebou.

Ať upřednostní zlé lidi. Nezaručuji kolik nás zde ve finále zbyde. Na každém rohu jich totiž stovky vidím. Sám nejsem ten dobrý, proto průkopníkem dobrovolným budu klidně.

Na to nenacházel slova. Nevím zda v něm kypěla zloba. Já ho už netrápil nějakou rozmluvou znova...

..Pak jsme mlčky seděli.
To, že brzy vykoná ten skutek jsme oba veděli.
Odbila půlnoc a byla první minuta v neděli.
Když v tom utichla bouře, kam se sněhové vločky poděli ?

On bez slova vstal,
Svou ruku mi dal.
Kosu ze zádveří si vzal a ťal.

Dál už nevím více.
Jen to že asi to byl sen.
Zatím stále vzduch plní moje plíce.
Poučení to pro mě bylo jen.

Dále koukám do plamenů.
Třeba za pár let se na tenhle příběh rozpomenu.
Předám ho dále.
S poučením, važ si toho, že ti srdce bije neustále.
Autor Melancholický poeta, 05.05.2021
Přečteno 21x
Tipy 4
Poslední tipující: mkinka, Frr, Klára Němcová, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter