Bloudím městem z papíru

jako pírko nesené večerním oparem

vcházím do města utkaného z příběhů

domy postavené z šepotu a vánku mě tiše vítají

...

vysoké zdi propletené pavučinami vzpomínek

sluneční paprsky se tříští o okna z metafor

vrhajíce kaleidoskopické odlesky na dláždění

vzduch je prosycen vůní inkoustu a starých knih

omamnou směsicí zhmotněných nápadů

...

toto je město snů

kde každý temný kout ukrývá tisíc let setkání

ulice se vinou jako verše v básni

klikatou cestou umění

psané časem

slzami a vínem

...

stíny minulosti tančí v ulicích

prolínají se s průzračnými sny

křehkými jako kapky v moři

nevyslovená slova visí ve vzduchu

zatímco bloudím v labyrintu emocí

...

zde stojí dům lásky

hned vedle domu nenávisti

na konci ulice se krčí dům

utkaný z osamělosti a prázdné naděje

kámen šeptá tajemství

pak křičí do tmy

...

mosty naděje utkané z měsíčního prachu

se klenou nad propastmi ztrát

v mém městě z papíru

z křehkých slov a snů stavím zahrady

nad kterými šumí motýlí křídla

jsem básníkem i vandálem

tvůrcem i ničitelem éterické krásy

jsem králem i katem

 

a tak toužím toto město ukrýt

v dlaních před drsným dechem světa

chránit jeho tichou magii

jeho věčnou snovou krásu odlesků měsíce

na papírových střechách

...

spanilost jež i v zániku

šeptá o znovuzrození

v nekonečném koloběhu snění

...

Název díla: Bloudím městem z papíru,Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI