Houpací koník

Anotace: Abych taky nepsal pořád o lásce, prý moje nejlepší báseň

Pod sněhem v mrazu stojí houpací koník,
takový ten na pružině, je jich tu tolik...
V zimě rád vzpomíná na teplejší týdny,
kdy jeho život je úplně jiný.
Podle toho, kdo na něj usedne, taková je chvilka,
bohatá a štědrá to pružinová kobylka.

Jednou je splašeným černočerným ořem,
projíždí po pláži, rozbouřeným mořem.
Za noci, za dne, za deště i sucha,
poběží prudce a nevypustí ducha.
Utíká před strašlivými zloději koní,
kdo ví proč ho stále s puškami honí.
Nejspíš chtějí právě tohohle oře,
když v rychlosti kopyta do hlíny boře.
Je nejrychlejší ze všech známých koní,
a nikdo ho nikdy za živa nedohoní.

Jindy zase bílou sličnou klisnou,
nesoucí krásnou princeznu pyšnou.
Jen pomalu klátí se v zahradách a hájích,
nespěchá nikam, hrdost jí brání.
V případě deště nesmí tu zmoknout,
nebo vodu z jezera omylem polknout.
Známé má jen z okolí své stáje,
vypráví si s nimi strašlivé báje.
Má vlastního sluhu a vlastní stáj,
obývá takový malý koňský ráj,

Proti větru a ledovému dešti,
statný plnokrevník cestu si kleští.
Starého čaroděje musí vézt k pramenu,
aby dokázal draka zbaviti plamenů.
Kolik takových cest již v životě podnikli,
však proto ve světě spolu tak vynikli.
Ani nedokážou říci, kde všude spali,
doma jsou všude, kde soumrak je sbalil.
Putují spolu už po věky věků,
a spolu překročí i poslední řeku.

Dříve klisna, dnes již kobyla,
Jak dávno už hříbě své povyla.
Dnes již jen dělá radosti dětem,
jistě a pomalu vzhledem k svým letem.
Má malý výběh, leč velký je dost,
i krátkým pohledem shlédne ho host.
A děti nosí ráda ta babička,
aby rodiče měli klid kafíčka.
S každým dvě kolečka obejít musí,
dělá to ráda, ač s věkem se dusí.

Mladý a bystrý strakatý poník,
honí motýly, je jich tu tolik!
A tady a támhle květiny svítí!
Musí je navštívit, krátké je bytí!
A tolik radosti, elánu, krásy,
a čerstvou travičku po ránu dá si.
Navdžycky chce zůstat malinkým poupátkem,
být nazýváno oním roztomilým robátkem.
Jaro je tady a ono se raduje,
a zatím vítr z něj koníka čaruje.

Tak o tom přemítá houpací koník,
když zrovna nemá kol milenců tolik
Těm totiž slouží i v době mrazů,
jejich myšlenky podobaj se bláznům.
Usednou a lásku si potichu vyznají,
koníku pomalu slzičky bobtnají.
A když mu smutno je, má z čeho se radovat,
tolika fantazie pomáhal čarovat...