Náhrobek lidstva

Anotace: Poprvé jsem tuhle báseň psal zhruba v 12 letech. Tehdy měla podobnou myšlenku, ale byla rýmovaná. Byla to v podstatě první báseň, kterou jsem kdy napsal. Tehdy jsem ji ztratil, a tak jsem se rozhodl ji napsat znovu teď po osmi letech...

Celé to místo
vypadalo pochmurně
avšak potom
co jsem udělal jeden
krok vpřed
se změnilo
černé v
šedočerné nebe

Střed
mého těla
pulzoval štěstím
a šlo se mi lehce
a kolem mě létaly
energie různých barev
kráčel jsem
do středu toho místa
kde ležel obrovský pulzující
objekt
z černého kamene
táhl se od neznáma
k neznámu
mně neznámý
zahodil jsem nedopalek
přistoupil k němu
a pochopil jsem

Stojím u náhrobku lidstva
kde je jedno jméno vedle druhého
od počátku věků
všichni tam byli

hipsteři minulosti
králové
pánové
děvky
nemohoucí
slepí
feťáci
žebráci
faraoni
idioti
poslíčkové
filosofové
prázdní básníci
burani
směsice nejrůznějších
úchylů
fetišistů
a zmrdů
vedle sebe bez rozdílu

a nová jména se v tu chvíli
stále vypisovala
tam někde v dáli
.