Podzim

V pozdimním večeru sklízím chmury
za pár hodin budu stáčet noční můry
jenž ničí stabilitu mysli
jsem ve tmě sám, lidi jsou krysy

V podzimním večeru sklízím bolest
teď jsem mladý nemám žádný šelest
Na srdci (ale v uších), mám jen jizvy
a ne zcela zhojené rány

V podzimním večeru sklízím samotu
cítím se slabý jak tisíc let o hladu
a ta sladká vůně pekla
ránu víc rozdírá, aby krev ven rychle tekla

V pozdimním večeru sklízím rozhořčení
koukám na rudou oblohu před setměním
křídla ďábelská na zádech máš
nevím proč když nelétáš