SMÍŘENÍ

SMÍŘENÍ

 

Jen ticho noci sní – u stínů stromů řeky,

co v hvězdách zářících mi zrodí nový den

při odmlčení vin, jež lásce berou léky,

i klamů z nicoty, co zháší pochodeň.

 

Mé duši vládne mír, jenž protrpěné roky,

za ticha soudů mých, snad provždy pochopil;

jen Nekonečno ví, kam půjdou moje kroky,

jež u konečné cest snad naleznou svůj cíl.

 

Od duše světa pryč se poustevníkem stávám,

a v odříkání svém – nic s ničím nesrovnávám

i světa stálý strach já toužím nepoznat.

 

Již zcela usmířen, sám v opuštěných horách,

já pravdu nalézám jen v smutných metaforách,

co v slzách paměti si hradby staví snad.

 

Autor ARNOKULT, 30.10.2019
Přečteno 301x
Tipy 9
Poslední tipující: jenommarie, vlnka, Jeněcovevzduchukrásného, Donne, J.Karasová, šerý
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuji. Píši pouze občas. Nyní v důchodu - kdysi výzkumný pracovník. Čeština mi ve škole moc "nešla".

21.11.2019 23:15:43 | ARNOKULT

Ta se čte, jedna báseň. Krásná ST :-)

21.11.2019 18:54:10 | jenommarie

Četla jsem s potěšením.Je opravdu krásná.

31.10.2019 08:57:05 | Donne

Děkuji. Já píši poměrně málo. Navíc jsem povoláním jen výzkumný pracovník. Čas je mým asi největším "nepřítelem".

31.10.2019 13:31:50 | ARNOKULT

Když přijde klasik a vytřepe z rukávu rodný list básně. Těší mně to. Je krásná.

31.10.2019 00:05:33 | šerý

Děkuji. Byla to spíše náhoda. Já toho obecně napíši jen velmi málo.

31.10.2019 13:33:06 | ARNOKULT

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí