DRAFT

Anotace: Lyrická báseń

Tuším že v té

tmě, něco je.

Tuším sebe 

tuším tebe, 

hned vedle sebe.

Nebe není, 

peklo tu je.

Tak kurva

proč, tu tak

zebe.

Někdo mne 

setrojil. Zbytek

pak, prý odhodil.

Tak tu tedy jsem.

Pnut, rozporuplně

zamítán. Zde tu

dán, vše ostaní

tristkně, odmítám.

Naprotá faleš,

nesleze z jeviště

života. Ukrutně

hřebíky, jen promptně

zatlouká.

Krátka zteč, připíchnutý

na bodec. Krvácí tu krev,

tak moc krví červenou, na ten 

pohled první. Ještě nejsi

tuhý, pár kapek ještě kape.

Kapy, kap, jakoby na poplach.

Vytvrvale, je ten svět zkurvený.

Dokonce i tak cítit je. Chce se

my zvracet. Nad lidmi tupými,

pitomost je vřele pohostí. Myji

si nad nimi ruce, útrpně a prudce.

Bohatsví světa, je taková hnusná

sketa. Jedněm dá přehršel, na druhé

jen z opovržením s tváří bestie, se jim 

vysměje.

Na plné čáře, prohrává lidskost. A, vítězí 

ano je to vítěz, bezohlednost, sebestřednost,

sobectví, v té nejpodlejší rovině. Klidně tebe

i mně za peníze zabije.

Každý schopen jest, za peníze neskutečných věcí.

Jen jde za kolik se koupit dáš, jaká je ta tvá

cifra. Kdy tvá důstojnost, dostane šach i mat.

Kdy může říci miliardář, už je zakoupen. Jsi jeho

mazlík na povel, ztratil jsi už tvář, jsi už jenom cár.

Vymaž svoje já, nejsi nic, nic je více ztratil jsi vše

co jen lze. Odpoutej se a najdi zpět svoji řeč, klíč

od zámku své cti, zvi. Zastrč ho tam zpět a zamkni na dva

západy, hned teď.