Anotace: Lyrická báseň, tady a teď.
Slyším toho psa co
neustále štěká. Jako
kdyby byl zapnut do zásuvky.
Jak jen ho zastavit, dokonale nevypnout.
Už ho ho nevnímám, odpoutávám se
jsem ve své hlavě, myšlenky jsou tam
tak hravé.
Není to snadné, je my zble, že by nové
slovo. Neustále tlačím to obrovské kolo
do obrovského kopce. Cestou potkovám sobce,
zkurvence, pitomce, taky nějakého křečka, ten
vše zdárně přečká. To není ještě ještě tečka, moře
slov daných, dočasně do zásob.
Upoutaný svět na lůžku v nějakém posudku.
Už prý toho bylo dost, tak kde je ta jeho krajnost.
Potřebuješ vše dostat pod ten tvůj vyčichnutý nos.
Los koupil jsem si dnes, vím že bez žádné okázalé
naděje. Štěstí je má antihmota, jen se okolo mne
motá. Na můj lep si nesedne, odvržen do temnoty.
Skládám noty jsem zcela nahý, rozedraný, v zoufalství
už jen usměvavý.
Ptám se proč asi prý jen proto.
Ptám se tedy znovu proč, nožem pobodaný.
Ptám se tedy zas, prý ve mne schází ten pravý jas.
Ptám se tedy po čtvrté, tentokrát jsem dostal i po hubě.
Bez zubu ptám se po páté, tak tedy proč, už jen ticho pohnuté.
Najednou z hůry hlas, kurva už po druhý, z lešení na hlavu my
my někdo spadl.