DEHET

Anotace: Lyrická báseň

Napřed zatajen pak jen

zatvrzele, nabubřele odtajněn.

Zasažen tím dnem i nocí prý 

se to tak i nosí. Měsíc zdravý noc

volaje ji, o pomoc.

 

Den si začal, nakousl to jablko

tak kyselé. Není my vesele ani

hořce je my trpce v téhle monotónní

prosbě.

 

Předmět začal zvaný život, učící se

na vysoké škole života. Od ucha k ucha

smějící se odplata. Zač, za krutosti jež si 

každý někde sebou navždy hrdě nosí.

 

Prosím o to abych měl svět nabubřele

vysvětlen. Proč tu jsem takto uveleben, možná

zrozen z hromady těl, tu se plazících.

 

Po tísící a poprvé vše co je ošklivé. Třeba 

ten tvůj ksicht má rub a líc, no jak to říci.

Zrcadlo páchající sebezrcadlovraždu, jen aby

nevidělo tvoji tvář, ano zas.

 

Zhasni típni svíčku vypni vypínač, pochčij vatru.

Zatkni pravdu jako vraždu za výkon nespravedlnosti.

Napiš lež řekni ji tisíckrát a někdo zabalí ji v pravdu.

Lehni si do té díry víš to, střelí tě do hlavy, nebuď ovce.

Pokus se a vyrvi mu z hrdla ohryzek, ať chcípne taky před

tvými zraky. Hlas to řekne zas, temný jas zrcadlí se v oku

zří se.