Proč prázdná to obloha?
Kde hvězdy krás jsou a jejích svatá úloha?
Proč ne smích ale pláč nese se větrem?
Proč krev se stala deštěm?
Padajíc na sedm náhrobku a jeden větší,
jablíčkem nakousnutím, ozdobnější,
Tam dáli lože byly, rakev že šípkem,
Strážená zlatým to mrtvým rytířem,
Před čím, že by před mršinou co kdysi byla drakem,
Proč nemůžu snít?
O Múzo, Múzo pojď nade mnou bdít
Múzo, Múzo kde jsi?
I ty jak Něha zmizela si,
Ne, vrať se, nesmíš být pryč,
Hle hrobka možná od ní je od Něhy klíč.
Až múza přijde, bude to krásné setkání. Nebojte se. Věřím, že to bude brzy.
18.02.2020 20:53:10 | Roser
Múza má mnoho tváří. Možná kolem nás zrovna iniciuje a my to ani nevnímáme. Možná z únavy šeptá a my rozumíme sotva jen každé druhé slovo.
Máš to pěkné.
18.02.2020 14:20:01 | šerý
V sobě tu Múzu máš a i něhu,
vystup si z tmavého břehu,
kde jenom temno a chlad,
život měj zase rád.
Hezká
^ST^ ;-)
18.02.2020 06:59:14 | jenommarie