BUMERANG

Anotace: Lyrická báseň.

Truhla sebou trhla.
Je tak triviálně smutna.
Směju se hubu dokořán.
Pořád bych se smál, smíchem
tak slzotvorně smutným.

Ty jsi toho života jen takový
hnusný křáp. Nic dobrého
si nezasloužíš, zavři svoji
tvář. Nadechni se jistě nic
dobrého si nezasloužíš.

Chceš li něco lepšího, tak plať.
Vysol tu ty částky, které jsou
jako značky. Toho, až kam se
v tom životě dostaneš. Na tom
samotném startu. Vezmi si nějakou
standartu. Dotek smrti, je tu jenom
poloprázdná, hnusu změť přímo hleď.

Nic jsem neplatil a tak se tím
debilním životem plazím. Jako
nějaký had má možná hlad. Má
možná teritorium, má možná
zběsilost napsanou v písku.

Měřím nevěřím jenom srdnatě
mlčím na vše čučím, nic nikomu
nepovím. Nejsem jen pouhý nevolník
oprátku ti povolím, jdi si někam kam
chceš, zkus svoji čest, tou se řiď.

Je tu příď je tu kýl je tu paluba.
Je tu odsunutá ostuda do ústraní
dána. Je tak pravá jako je i zpráva.
O tom kdo je králem, kdo je snob.
Kdo je cizokrajný cvok, sklop poklop.

Souběh všech okolností, jež se staly.
Ukaž svaly, ukaž špeky, tak kdo co slaví.
Odvětím že nemám ponětí, zakryt ukrytý
v podsvětí. Oni to nevědí že tu je takový
vjem. Poukázka na stětí pochmurnost tu
též danou na chvíli ji prosvětlí.

Spjati, spojeni, napojeni, propojeni, vyjeveni.
Něco se tu dělí na svět který je teď hned.
Nebo na ten co tu bude třeba zítra, ohňostroj
poníženi nenech se v těch šatech ženit. Vezmi
si té které jsou čisté, bez fleků rázně pozitivní.

Stojím, propojen a spojen s vnitřní vitalitou
tohoto místa. Nejsem optimista vše se na
mne špatně chystá s tím hrůzně počítám.
V první minutách hororu zabíjí černocha
tím si buď jist. Oni to tak nakreslily postavily
a tak to zbude, na sto pro slovo dané mužem.

Zvláštní místo tenhle z vnějšku tak modrý
svět. Pln oceánů, slané vody kdo ji tak
přesolil. Roztrhl se mu sáček hned na začátek.
Počátek už nastal lidstva se tak pěkně zastal.
Pak zmatek nastal, povstal lid Janu z Arku utopil.

Kořeny moci jsou už zakořeněné. Kde je nebe
prý tam, vedle tebe. Hlavu vzhůru, gilotina už
je vzhůru a čeká na svoji oběť, revoluce. Masa
lidí co si něco žádá, krev by ráda, to ona ráda.
Tak ji dejme co chce, dnes bude nějaký král
popraven, o hlavu připraven, pak možná jako
fotbalový míč drobotině poslouží.

Nekřič mlč vypni hruď něco povídej ne radši
mlč. Cítíš tu vteřinu jako proběhla tvým tělem,
už není je jen další budoucnost, minulá přítomnost.
Zkroť ty emoce vezmi si kousek ovoce, vyplivni klid.
Utrhni vlastní slib, daný sám sobě nesplněn, utracen.

Běžím nocí nic nevidím jen občas něčeho obrys.
Jdu intuice mé kroky řídí, tady ve dne byla cesta.
Tak tu v noci taky asi bude, vedle les a na druhé
straně řeka tu slyším jak si pluje. Slyším kroky volám
kdo to je, nikdo neodpovídá, jen ty kroky celý
zamrazený strachem. Nevidoucí, jsem náhle
ten zvuk zmizel. Strachy plný pokračuji přeci
jen, světla vidím spadla ze mně tíha světa.
Někdo na mne sáhnul, cítím ledové objetí.
Domů prý se už nikdy nevrátil, tělo zběhlo.