PRŮŠVIH

PRŮŠVIH

Anotace: Lyrická báseň

Odmítám prostor,
nevnímám nebe.
Jsem tady vedle
hnedle. Snímám lež
jako věž, nevěř též.

Samostatným spádem
je stát ve vlastním státě.
Jsem tu věznitel mýtů.
Vězním sebe a něco
tuším, v hruď se buším.

Doputoval tam, byl tam
zcela sám. Byl tam plný
sál, lidí kteří něco vidí.
Mrtvý není neklidný. Měl
hlavu a už ani nebyla, celá.
Byla na kaši, oči odejmuté.

Smrtihlav, v kokpit dán, letí taky.
Vesmír plný hvězd, kolik tam
je cest. Jedna cesta téměř jistá.
Vesmír myšlenek, v té hlavičce.
Schován, jako v temné krabičce.

Usmýkán složen rozložen. Takto
vložen, srdce vyrval kapka, kapala.
Drzost to nevěrohodně vnímala.
Vytrhnutý druhý mozek, jeden prý
mu stačí. Ne vraťte my ten co my
schází. Kolotoč roztodivných zlostí.

Slova spadlá na zem, nikdo je
nechytal. A tak se tam dodnes
válejí, jako hrušky spadlé v áleji.
Poznali tu zemskou gravitaci nu
přímo v akci. Takhle danou na
stříbrném tácu.

Hudba je taková krásná čarodějnice.
Je čarovná, svůj svět ti ráda ukáže.
Jen stačí naslouchat, text je sekundární.
Vnímej atmosféru jako sféru mimo vše
a tam najdeš tu pravou podstatu, to sérum.

Láska to je taková, vycházka slastná.
Vždycky je bolavá, je li opětována tak
hned na to vleť. A nevracej se zpět z těch
cest, než poznáš té druhé polovičky, všechen
její svět. Zvláštní a vlhký hned jakmile tam
pustí tvých prstů, pět. Na výzvědy aby ten hlavní
aktér věděl do čeho to vlastně jde. Až potom tam
půjde na výlet, ze kterého se už nebude chtít vrátit
nikdy zpět. Aspoň ne dnes, v tento daný separátní
klid různorodých, sebestředných, vnímatelných, zdání.

Autor triceps, 18.06.2020
Přečteno 156x
Tipy 2
Poslední tipující: Iva Husárková
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí