VOPRUZ

Anotace: Neptej se, stejně nechceš znát odpověď.

Něco se děje, pochroumané
děje. Zem se chvěje, zeměkoule
pláče, je jí špatně. Co je ti, ale nic
moc jen nevím, jak ještě dlouho
vydržím. Držím ti palce zůstaň
tu ještě malinkatou chvíli, pro ty
blbý lidi.

Zemdlený jsem, horko útočí.
Vyházím vše ze své hlavy, to co
mi tam překáží, snad tam něco
zbude. Myšlenky zpřeházené,
prachbídné děje, Verše, jako skurvený
parchanti. Nic pro ně neplatí, žádné
tabu nemají, jenom si tím prostorem
bezmyšlenkovitě brouzdají.

Rozepsaný, nebo už odepsaný.
Roztržený, nebo jen věcně stržený.
Výkladní skříň ve které nic neuvidíš.
Vítěz daný tam až na úplný konec.
Zvonec zazvoní, ale vidět jeho srdce
není. Verše zpupné, poslané za dveře.

Rozpoutané orgie všude jen penisy
a vagíny, jsou zde tu, nedají se skrýt.
Vím co chceš říct, vidím tvé srdce
je tak prudce, průsvitné. Oči omotané
páskou, katy své nevidí ani tu kulku
která ho do věčnosti srazila. Orel letí
nad svým královstvím, vládce nebes
tak monumentální. Vidí ty lidičky jak
se za něčím, neustále pachtí. Nerozumí
tomu, doma pak vypráví o té chásce podivné.