MUSELS

Anotace: Zní to jako ozvěna v uších.

Chce se mi řvát
nechci být ani zbýt.
Chci jen klid, roušku
na svůj splín. Podložku
pro svoje slova, podivná.

Odložím se na okraj toho
všeho. Jsem tam nezpívám
pláču, slzy perlí se v tom slunci.
Které mělo by mi říci mám tě rád.

Proč ten můj mozek, proč jsem
mu tolik ukraden. Věší mně na
stožáry, nutí mně nenávidět to
co vídávám v zrcadle. Nikdo nechce
doopravdy pomoci, volám tedy sám.

Křičím jako tygr zavřený v kleci. Jo
jsem v kleci kde jsou jen kecy. Utíkám
nemůžu už nepomůžu mu, odložím ho
do řeky tam ho utopím. Nic už neucítí
úzkosti a deprese už nebudou. Možná
bych to měl udělat, nebo se dál prát.

Vím že v konečném důsledku jsem
nato sám úplně a bezvýhradně. Není
země, hrad, ani zahrad kde ucítím to
krásno. Chtěl bych být tím vším obklopen,
zavřu se tam nikoho nepustím, je tam
někdo kdo je jako já. Taková podivná
postava, svému žití nevěrná. Taky sama
na vše, uzavřena jen stále v jakési šatně.
Odložen tam na dobu neznámou, do konce
života asi pravděpodobně zlovolně.