JEN VZTEK

Anotace: Utíkám stále, proč mně vždy někdo chytí?

Ukloním se zřejmé netečnosti
Postavím se pak padnu náhle
zchladnu. Je mi tak jako nevím
co si mám přát. Když nevyplní
se nic. Tak radši stočím se do
klubíčka a přemýšlím, proč se
to stalo, myslím tedy sebe to mně
jebe.

Uskočil jsem před žádostí na mé
žalostné soužení. Bydlím tu v tom
konci světa. Nepadne tu věta nikdo
nic neupustí, vše si drží, věčně neúprosné
doteky. Vzteklý nevrlý napuštěn
hnilobnou odmocninou jež se těší.
Neví však nač teče čas, temný plášť.
Zahalen odmítám nekonečné sny.
Už nevěřím nedoufám, couvám do nicoty.

Jsem tam na té hrudi té budovy je tak veliká
jako i široká. Čeká nač, na mne co udělám.
Nic jen se tu opaluji více do temna. Až bude
tma nerozeznáš. Pocity útlocitné návyky, jsem
už zvyklí na zklamání. Počítám s tím počítám
kolik životů ještě zbývá. Je mi zima je my teplo
řvu na vás všechny, nic neslyším hluk obyčejného
dne mně lehce přehluší.

Nač jsou všechna slova, dána do vět a souvětí.
Nikdo neodvětí jen slámou chci člověka bídného
umlátit. Dovlečen tam jako zvíře v kleci, lidmi kteří
si boha do huby braly. Prý to nejsou lidé jak musí
být člověk prohnilý, aby tohle dogma rozšířil. Jaký
stát, nezaslouží si svobodu měly zůstat kolonií. A ten
zmrd, co tu zemi objevil, měl chcípnout na nemoc bídnou
Jo syfilis ten bych mu přál kousky z něj by odpadaly to
jediné si zaslouží. Nekřič zavři hubu kokote, vezmi si
morfium stejně chcípneš jako krysa v díře. Peklo se
otevře do vroucí vody se ponoříš, tak co jaký je to pocit
zrůdo.