ROZSVIŤ

Anotace: Dotek nepovedl se hned

Nikdo mě nezná nikdo
nevidí. Nechceš slyšet
moje příběhy, moje žvásty
Mé chvástání, mou nevinnost.
Mou povinnost, nevlídnost,
uhrančivou zlost. Neúprosnou
zběsilost. To tam všechno je,
jen to vidět není. Jako by to
tudíž ani nebylo. Zbyl mi jen
svět, vytvořený mnou pro mou
nezbytnou posloupnost.

Jsem připraven na to vše.
Upraven do stavu této beztíže.
Člen sebevražedného klanu.
Klubu se tu jako ptáče, ze skořápek.
Uhněten z čeho si upsán komu si.
Kde jsou ty vrstvy za které se mohu
zachytit a dále vzhůru lézti. Do něčích
snů nakouknout, inspirovaný rozeklaný.

Doručil tu zprávu, pak padl zcela mrtev.
Nepojí už mrkev ani kedlubnu čí ředkev.
Bude mrtvý stálo to za to, myslím tu zprávu.
Je tak důležitá odlitá je z kovu, nesla se
těžce člověk křehký, na konci toho slalomu.
Nakonec se rozbil, rozpadl se na sto kousků.

Už není ani trošku, ani víceméně neprodleně.
Slyším zvuk poslouchám zpěv, z něčích úst.
Vychází tam odtud, je překrásný sametový.
Odtud asi pocházejí sny a takhle zní když
se ke spánku lidem připravují. Každý ho jinak
vnímá, proto každý jiný mívá. Skrytá ruka
zakryla mi ústa, další sevřeli mé hrdlo nemohu
dýchat. Co to je nějaká pře, proč jsem ji zúčastněn.
Snažím se překřičet skrze to všechno, už je mi
lépe záchvat panické úzkosti. V noci tě přepadne
nemůžeš nic, slyšíš jen své tonutí do nesmyslné
smrti. Nevydechneš, nenadechneš, musíš to zlo
přemoci. Chtěl by jsi zařvat pomoc, ale ústa jsou
zalepena, tak jen křičíš do té doby než se nadechneš
nebo vydechneš, možná už tentokrát naposledy. .