KONTEXT

Anotace: Vím že hovno smrdí.

Máš prst na spoušti.
Tak to zmáčkni, já ti
odpouštím. Ležím už
na zemi, rozpouštím
tu zem. Nasákla mou
krev, ochutnala zná ji.

Něco bylo před tím.
Tělo poničené, drze.
Umlácené ponížením.
Sedí tu jako tuze nuzné.
Jeden člověk, deset not.
Rozpouštím se je mi vhod.

Nic už není, hnilobné znění.
Utracený téměř každý den.
Usmrcen kolize z nutným zlem.
Sen už není, nebude usmrcen.
Dívám se do teze, o sebe je mi 
zkurveně. Snídám zlost, obědvám
bezmoc. Tichá noc, odumřelá moc.

Složen z nitek, trhají se rychle.
Sundám hlavu odhazuji v dáli.
Stroj podnícen proti mé osobě.
Usoužený, vleklý, do pasti pro netečnost.
Usrkávám bezmoc, plnými doušky.
Mávám na sebe, na lodi jménem Titanic.

Odcházím stále kdy to bude už naposled.
Vytržený z knihy list, to já tam byl nakreslen.
Úsměv se mi vysmál, tomu mému šklebu.
Co dál napořád, uspořádám zlověstný zvuk.
Budete to hluk, tak mocný nemocný, pro smrt dozvuk.
Jsem tu a čekám na ten sound, má přítomnost
odejmuta. Zbyl jen tichý hlas neslyším ho ani já.
Vyvezen na skládku, nepovedených lidských ostatků.