PROSTOJE

Anotace: Stál tam jako zrak ostříže.

Strojím se do hrůzy
Odstrkuji mrzké medúzy
Stojím nad svou maketou
Utínám si hlavu mačetou
Čtu v knize bez nutného konce
Odsouzen cize tisknu metaforu
Kolik ještě zbývá rán a nocí hořících

Posílám pozdrav na věcný odraz
Obraz visí ne je to přeci jen člověk
Dovětek tam stál jakoby se stále pral
Zralý už odepsaný stále bojuje chtivě
Slepec je sebou neviděn krok zpět a tam dále
Vykřiknu už dost bylo slov kam šel čin
Zvyk vstávat usínat jíst vylučovat trochu žít

Jsem ten co se ptá na cestu už dávno známou
Nejsem z těch který se všude vecpe je rozvířen
Stojím na cestě ležím pod vozidlem uleželý už
Chci sen neobyčejně rozdaný jen mně potemněle
Uteču cestou plnou hřebíků krev mě vede do vzniku
Ustrnulý podélně vzepřený ucítí zvěsti v podzemí
Jdu stále na místě kde je ten svět vzorně uklizen

Kráčím vzhůru do dramat poset šrapnely od granátů
Jsem tu jen v duchu slyším přicházející tmu ututlanou
Trudná myšlenka poutavě čte román jak zemřít snadně
Courám se světem absence světel spadlá unavená kometa
Píši v téhle říši tak odlišný a přeci tak sem mihotavě patřící
Rozpolcen na několik cel odevzdávám sebe místo tebe
Uštknut hadem sežrán zpola ukroucený závit byl teď zabit
Pošetilá myšlenka otřepaný konec na začátku v ruce srdce bije
Uskočím proskočím prolezu uvezu ponesu zavřu a zase otevřu se